Trosečník

Hudba, text Pavel Pavlis Kohn

 

Z přístavu se loučí hejna racků,
loď otáčí se přídí k dálavám.
Zvedá kotvy plujem za soumraku,
tak naposled ti z dálky zamávám.

Plavíme se lodí celej týden,
v noci pod palubou usínám.
Zdá se mi, že dál už nedoplujem,
u dveří se zrovna probírám.

     Ta bouře jako hrom, pak zvonil lodní zvon,
     stěžeň padá plachty strhaný.
     Já s velkou obavou, mám vlny nad hlavou
     naděj mi strach odhání.

 

Ležím na troskách, tělo svírám,
modrý rty mám zimou sevřený.
Mořskou sůl si z očí rukou stírám,
naděje mám všechny zmařený.

Snad je to sen, nebo mě zrak tak šálí:
Přede mnou se ostrov ukázal.
Plavu ze všech sil, tak co mi schází,
abych zas na pevný zemi stál.

     Ta bouře jako hrom...

 

Někoho možná překvapuje, že tento poměrně neveselý text je doprovázen radostně svižnou melodií. Ale v žánru country a zvláště v bluegrassu je to běžné. Tradiční styl bluegrassového zpěvu, tzv. "high lonesome sound" prezentovaný např. Billem Monroem, sám o sobě působí truchlivým dojmem ve stylu "žádný z těchto druhů projevu smutku nemohou mě věrně vystihnout". Zároveň však bývá doprovázen veselým instrumentálním doprovodem, neboť doprovodní muzikanti mají radost z cizího neštěstí.
Trosečník
je trochu jiný případ a má veselou melodii proto, že bankrotí instrumentalisté se chtěli náležitě vyblbnout a Pavlis jakožto autor jim to umožnil. Navíc v textu prokazatelně nezpracovával svůj vlastní zážitek. Zlí jazykové tvrdí, že výjimkou je verš "přede mnou se ostrov ukázal", který údajně vznikl během cesty z Nejdku do Ostrova. Ale není to tak. Dotyčný verš napadl Pavlise v práci.