Bankrotsong (The Old-Timer)

Tradicionál, text Jaromír Urban

 

Pryč je mý mládí a venku trh řádí,
nejspíš se nehodím pro tenhle svět.
Však za řekou Ohří, tam jsou lidé dobří,
a když začnou zpívat, tak líp je mi hned.

 

    Když ti zdraží teplo, vodu, proud a plyn,
    práce nebaví a nudí program kin,
    když máš duši samej šrám, neváhej a zajdi k nám,
    zajdi k nám - a zbankrotuje splín.

 

Stojan přede mnou snad neudělá bác!
Když mi řekli „hraj“, tak jsem si s nima plác.
I přes nedostatek času držím hubu, krok i basu,
tak si pamatuj mý jméno Luděk Štác.

Já už jako malej kluk jsem dobře znal
tóny kytary, jak zvoní podél skal,
v záři hvězd i v plným sále, Jirka Veselý jsem stále,
neboť mi to osud vlastní rukou psal.

    Když ti zdraží...

 

Já jsem Ivoš Urban, sekce dechová,
seřvu toho, kdo se slušně nechová.
Občas mívám z toho tiky, když neladí harmoniky
nebo chcípne bedna odposlechová.

Moje texty dobře hořej pod pecí,
banjem doprovázím svůj hlas telecí.
Právě teď vám ničí nervy Míra Urban zvaný "Dejvy",
a když něco zkazím, tak jsem nad věcí.

    Když ti zdraží...

 

Lázně Karlsbad jsou mojí adresou,
řeknu bez váhání, kde ty kytky jsou,
Pavla Zbranková mý jméno, zadaná - máš smůlu, Véno,
všude zpívám, než mě odsud vynesou.

Moje masáže jsou made in Pavlis Kohn.
Když jsem ve formě, tak strhnu mikrofon,
a když ne, tak proč to skrývat, tady jsem a budu zpívat,
dokud udržím myšlenku a tón.

    Když ti zdraží...

 

Klasika z repertoáru legendárních New Christy Minstrels byla opatřena bankrotím textem v listopadu až prosinci 2012 a později doznala občasných úprav podle toho, jak se měnilo obsazení.
Na tutéž melodii kdysi měli svou představovací píseň i Rangers-Plavci. Dnes už se o ní moc neví, takže Bankrot zhruba po 40 letech přichází v roli oprašovačů.
Poprvé a naposled v historii Bankrotu zde zpíval i Jenda, přestože tvrdil, že na nácvik není čas a nebude čas. Jeho sloka vznikla jako úplně první z celého textu:

Mojím osudem se staly perkuse,
s nimi uživím se třeba v cirkuse,
Jenda Kustra zvaný Bony, v Montgomery bijou zvony,
když se rozbijou, tak vždycky směju se.

Co v nedávné minulosti i na CD zpíval Milan:

Stojan přede mnou snad neudělá bác!
Když mi řekli „hraj“, tak jsem si s nima plác.
Já jsem z města pana Slavka stejně jako Tomáš Savka,
basu v rukou mám a jméno Milan Rác.

Prostě Luďkova sloka měla výhodu, že jeho příjmení se rýmuje podobně jako Milanovo.

A co na CD zpívá Naky:

Úděl učitele je boj s mládeží,
než mě o přestávce doutník osvěží.
Můj hlas k výšinám se upne, jenže pak mi struna rupne,
Jirka Kollarov pro novou poběží.