Cesta vlakem

Hudba, text Jaromír Urban

 

Nejspíš jsou zas špatný koleje, jak je občas slunce zaleje
vedrem jako z pece, vedrem jako z pece.
Už pár hodin sedím ve vlaku daleko k tobě, blízko ke šlaku
na týhletý štrece, na týhletý štrece.
Doufal jsem, že touhle dobou budem dávno spolu,
a teď brzdí sen nás obou červeň semaforu.
Nečekej mě, milá, k obědu, do večera k tobě přijedu
pozdě, ale přece, pozdě, ale přece.

 

Jak čas letí, zvolna šedivím, vlak se šine tempem lenivým
jako voda v řece, jako voda v řece,
jak opilý štamgast v hospůdce, jako kdyby pana strojvůdce
štípla moucha tse-tse, štípla moucha tse-tse.
To víš, kdybych vydělával, moh bych jezdit vozem,
na cestách je ale nával, nejsem pro něj zrozen.
Jedno vím, že hlady nezhynu, z tašky právě tahám svačinu,
kus vepřové plece, kus vepřové plece.

 

Vlak už zase stojí na mezi, z dlouhé chvíle sčítám pařezy
vedle na pasece, vedle na pasece.
Napočítal jsem jich padesát, až přijedu, dávno budeš spát
v prošívané dece, v prošívané dece.
Napnutý jsem jak při čtení knih Agathy Christie,
těším se na rozuzlení, jedno je už jistý:
Až zastaví vlak u perónu, vyřítím se rychle z vagónu
jako tygr z klece, jako tygr z klece.

 

Cesta vlakem vznikla v březnu 1996 a nebylo to ve vlaku, nýbrž doma, samozřejmě pod dojmem vlastních zážitků z cest. Když jsme ji hráli na bankrotích vystoupeních roku 2010, tak někteří posluchači nebyli příliš ochotni naslouchat textu. Tehdejší moderátor Karel Soukup to vyřešil tak, že si vymyslel příhodu o tom, jak Míra na jednom vystoupení dostal úkol napsat text složený ze šesti slov a stvořil tak první sloku Cesty vlakem. Posluchači si tedy během první sloky pečlivě zkontrolovali, zda tam skutečně jsou zmíněná slova, a ze setrvačnosti vyslechli písničku až do konce. Někdy i tleskali.