Chvála panelových bytů

Hudba, text Jaromír Urban

 

Když si chceš život zpestřit, na vilu přestaň šetřit,
zažeň stesk po palácích, uč se žít v panelácích!
Komu tu přidělí byt, tomu se musí líbit,
ač nemá lesk paláců – stál moc táců.

 

Nechoďte z bytu bosi, na zemi leží cosi,
nevím, kdo byl ten čuník, podařil se mu únik.
Na vědomost se dává, že prý domovní správa
shání do svého štábu WC-bábu.

 

Před torzem vstupních dveří rozmoklé bláto leží,
kromě nás se tu broděj montér, pošťák i zloděj.
Za hrozivého klení barvu bot bláto mění,
než příště půjdeš tudy, kup si chůdy!

 

Odbila právě čtvrtá, soused si v bytě vrtá,
odbila teď už pátá, soused s tím moc nechvátá,
odbila už i šestá, já marně volám: přestaň!
Až teprv někdy v sedm zklidnil se dům.

 

Inkontinentní pračka je nebezpečná hračka,
s dírou formátu A5 umí prát a vytápět
partaj o patro níže, ta pak dělá potíže.
Lepší necky a valcha než z bytu archa.

 

Náš dům se dobře hledá, jeho barva je šedá,
od ostatních se liší počtem pavouků a myší.
Takže si tady vlastně žijem docela šťastně
a to je konec ódy – jdu mejt schody.

 

Tato písnička začala vznikat roku 1994 a občas se dočká doplnění dalších slok podle toho, co se zrovna v paneláku semele. Všechny sloky jsou vlastně pravdivé.