Stanice svět

Hudba Dušan Palla, text Miloš Takáč, Pavel Pavlis Kohn, Jaromír Urban

 

Když odjíždím do stanice svět,
mámo, nezoufej, už mi není pět,
nezoufej.
Vyslyším svého srdce hlas,
možná brzy, možná právě včas,
tak mi to přej.
 
     Nevrátím se, jak se zdá,
     když mi pánbůh štěstí dá.
     Nejdu sadem růžovým, to já vím.
     Z cesty své tě pozdravím.
 
Až mě pohltí stanice svět,
půjdu s tím, co mi hlavu splet,
už bez brýlí
těch růžových, co pravdu nechtěj znát, 
a když místo štěstí přijde pád,
mě posílí.
 
     Nevrátím se…
 
Léta jdou jak roční období,
šedý vlas a vrásky napoví,
čas nezkrotím.
Z poupěte až bude krásný květ,
od svý dcery těch pár známých vět
pak uslyším:
 
     Nevrátím se...
 

Podobně jako Opuštěný nádraží, tak i Stanice svět pochází z repertoáru někdejšího chodovského Tria Komplet.
Když jsme se rozhodli tuto skladbu nacvičit, usoudili jsme, že bychom mohli původně trampský text zgruntu předělat tak, aby písničku mohla zpívat Pavla a aby oslovila nejen ortodoxní trampy. Tak vznikl text nový. Pojednává o tom, jak klofáčátka vylétají z rodného hnízda, a líbí se nejen kapelnímu klofáčátkofilovi Ivošovi, nýbrž i ostatním včetně Pavly.