Fata morgana

Hudba, text Milan Kučera

 

Můj vůz se řítí krajinou, já s nadějí jedinou
ujíždím za svým přeludem
a dál jedu sám, zatáčky vybírám,
pak přede mnou jen pustá pláň.
Slunce bodá do očí, jak po nebi divočí,
horko sálá, asfalt pálí,
potom nad obzorem srdce buší s motorem,
když ji vidím u cesty stát.

     Je to fata morgana, má velká neznámá,
     co mě vábí a láká,
     ve snu se jí dotýkám, ráno za ní utíkám
     pořád dál a pořád dál.

 

A jen auťák zastavím, kroků pár a už jen dým
přede mnou se teď rozplývá,
dívka krásná, spanilá, co mou duši ranila,
se ztrácí jak letní stín.
Když do vozu usedám, pocity já divný mám,
dávám plný plyn a řadím.
Jenom blázen, povídám, věřil by těm představám,
že se jednou skutečná objeví.

     Je to fata morgana...