Zvěřinec

Tradicionál, text Jaromír Urban

Když postupně přešel čas rybího tuku,
čas vrabčího hnízda a oslích uší,
čas telecích let mi už podával ruku
a já do něj vlít se svou vahou muší.

Mně mravenčí práce pod orlí nos nešla
a zaječí úmysly jsem k ní choval,
opičí láska mé rodiče přešla,
já medvědí službu jim prokazoval.

     V telecích létech prý každý kluk musí svou hroší kůži nést na bleší trh.
     Až místo hroší ti naskočí husí, to do lví jámy zlý osud tě vrh.

O laních pohledech dívek jsem sníval
a nahlas je pokládal za slepičí,
Holubí dům bych jim tuze rád zpíval,
leč neměl jsem povahu holubičí.

Však telecí léta jsou jen oslí můstek,
ke kohoutím zápasům jelení skok.
Pak život mi připíchnul pár rybích kůstek
do hadího jazyka i kuřích ok.

     V telecích létech prý každý kluk musí svou hroší kůži nést na bleší trh.
     Až místo hroší ti naskočí husí, to do lví jámy zlý osud tě vrh.

Když ostříží zrak vlčí mlha ti halí
a havraní barva tvých vlasů je fuč
i tvá sloní paměť se čím dál víc kalí,
sil medvědích pozbyls, tak aspoň si bruč,

Že jepičí život je jak chrtí jízda
po kočičích hlavách, co vyrážej dech,
kde vlčí mák čekals, tam jsou vosí hnízda –
teď končíš ji s labutí písní na rtech.

     Na na na...

Tento text vznikl v únoru 1992 a o dva roky později se dočkal úprav, díky čemuž se do textu dostala např. labutí píseň nebo jelení skok. Písnička se skládá ze dvou částí: první část je velmi komplikovaná až filosofická, naopak druhá část sestává pouze z akustické konstanty "na na na" a s filosofií nemá nic společného.