Vagony ve kterých... neudržím kapodastr

Jaromír Urban

Snad se Venca Nedoma "tam nahoře" na mě nebude zlobit, že jsem si upravil název jeho písničky a pojmenoval jsem tak tento článek. Lepší pojmenování mě prostě nenapadlo.
Vysvětlil bych to po cimrmanovsku: Já jsem totiž jako student jezdíval... Prostě jsem během studií na VŠCHT pravidelně jezdil vlakem z Ostrova do Prahy. Vlastně jsem pak pokračoval ještě kus za Prahu do Neratovic, kde jsem bydlel na koleji, ale tento článek pojednává o trase Ostrov-Praha.
Jak je všeobecně známo, vlak je poměrně vhodné místo k provozování hudby. Není tedy divu, že v únoru až březnu 1980 jezdila tímto vlakem parta mladých muzikantsky orientovaných lidí a jeden z nich mě do této party též přitáhl. Takže namísto patnácti lidí se nás v jednom kupé tísnilo šestnáct, ale nikomu to moc nevadilo.
Jedním z pravidelných cestujících byl právě nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný Venca Nedoma s dvanáctistrunnou kytarou, k němu se přidávalo pár dalších kytaristů a já jsem hrál na banjo.
Tedy abych to upřesnil: Hrál jsem na banjo značky Cremona za 860 Kčs. Toto banjo mělo výhodu, že bylo poměrně krátké a vešlo se do úschovní skříňky na Hlavním nádraží v Praze... a tím výčet výhod končí. Odborník by spíše použil slovo "šunka".
Za komunismu nebylo u nás možno běžně sehnat kapodastry. Takže jsem používal velmi křehkou a málo vzhlednou konstrukci z nějaké spirály a z vypsané náplně do čínské propisovačky. Někdy jsem snad experimentoval i s osou ze stavebnice Merkur, holt jsem byl vynalézavý. Tzv. "kapodastr pro pátou strunu" jsem nahrazoval různými šroubky, přičemž jsem musel vždycky mít pár rezervních, kdyby mi některý nenávratně upadl. Že by mi upadla ta spirála s "čínou", s tím jsem nějak nepočítal... Ale to předbíhám. A abych si připadal šikovný, tak jsem si prstýnky stříhal sám z různých plechovek. Ovšem tento článek nepojednává o mé šikovnosti, nýbrž o kapodastru.
Bylo mi jasné, že ta "čínská spirála" nepůsobí moc reprezentativně, a zvažoval jsem, že si zkusím vyrobit hezčí kapodastr ze sponky na ubrus. Napřed jsem ale potřeboval dodělat zkoušky na škole a uzavřít tak zimní semestr.
To se nakonec podařilo. Fyzikář Kotrba mi řekl: "Pane Urban, já vás pustím, ale na úvěr. To znamená, že v letním semestru prokážete reálné znalosti, tedy znalosti, které k něčemu jsou." Znělo to výhrůžně, ale zvítězil jsem a to bylo hlavní.
O následném víkendu jsem kapodastr neřešil, nebyl na to čas. Mimo jiné jsme měli akci se svou tehdejší kapelou, která se jmenovala Sršni a o níž píšu i v jiných článcích.
V neděli se cestou do Prahy konal tradiční vlakový "sejšn", ovšem stala se mi nepříjemná věc.
Zatímco Vencova muzikantská použitelnost postupně slábla vlivem požitého alkoholu a někde poblíž Žatce odpadl úplně, já jsem byl pořád plný euforie ze studijních úspěchů a hrál jsem s takovou vervou, že mi ten neumělý kapodastr spadl pod sedadla neznámo kam, pochopitelně každý díl někam jinam. Abych se ho pokusil najít, to nepřicházelo v úvahu, protože by bylo nutno evakuovat přeplněné kupé (i s momentálně nepohyblivým Vencou, který mezitím usnul a prý nebylo radno ho budit). Provizorně jsem hrál bez kapodastru, tj. jen od G, a občas nenápadně nahlížel ostatním pod nohy v naději, že tam spatřím aspoň jeho jeden díl. Nebylo mi přáno a navíc se jedna přítomná dáma kvůli tomu velmi rozčilovala. Tak jsem toho nechal a rozhodl jsem se, že si druhý den v Praze v obchodním domě Máj koupím sponku na ubrus.
Otázka pro statistiky: Jaká je pravděpodobnost, že ta rozčilená dáma bude stát za pultem domácích potřeb v obchodním domě Máj?
I když počítáme s tím, že náhoda je blbec, tak by to snad nikoho nenapadlo. Leč stalo se - a sponku samozřejmě neměli.
Nakonec jsem si tu sponku koupil v Neratovicích a zanedlouho jsem si pořídil i nové banjo - taky Cremonu, ale aspoň o něco lepší...
 

P. S. Z Vencovy tvorby jsme měli v repertoáru Oblázky, časem snad zařadíme i něco dalšího a snad mu to moc nebudeme kazit.